Onkologie. 2020:14(4):139
Vážení čtenáři, dostáváte do rukou číslo časopisu Onkologie, které je z větší části věnováno problematice karcinomu prsu. Zhoubné novotvary prsu jsou nejčastějším onkologickým onemocněním žen u nás. I když došlo ke stabilizaci incidence v nejfrekventovanější věkové skupině 45–69 let, a dále k poklesu úmrtnosti na toto onemocnění, tak vlivem časnější diagnózy a účinnější léčby dochází ke zvyšující se prevalenci. Karcinom prsu tak představuje značnou zdravotní zátěž české populace i zátěž pro celé zdravotnictví...
Onkologie. 2020:14(4):142-147 | DOI: 10.36290/xon.2020.056
Zhoubné novotvary prsu jsou nejčastějším onkologickým onemocněním u žen kromě nemelanomových kožních novotvarů a představují tak značnou zdravotní zátěž české populace. Cílem této práce bylo komplexně popsat epidemiologickou situaci novotvarů prsu u žen v České republice s ohledem na dopad organizovaného mamografického screeningu. Výsledky z provedené analýzy ukázaly, že největší efekt organizovaného screeningu je patrný pro věkovou skupinu 45-69 let. Po zavedení organizovaného screeningu došlo v této věkové skupině ke stabilizaci incidence a významnému poklesu mortality o -3,2 % s každým rokem (p < 0,001). Naopak pro incidenci novotvarů in situ...
Onkologie. 2020:14(4):148-156 | DOI: 10.36290/xon.2020.057
Cílem komplexní léčby časného karcinomu prsu je trvalé vyléčení pacientky a eliminace mikrometastáz. Léčba časného karcinomu prsu zahrnuje chirurgický zákrok, systémovou adjuvantní a/nebo neoadjuvantní léčbu a radioterapii. Pacientkám je podávána cytostatická léčba, cílená terapie a/nebo léčba hormonální. Následně je indikována radioterapie podle rozsahu operačního výkonu a definitivního histologického vyšetření. Před zahájením léčby musí být provedena histologická verifikace s určením rozsahu onemocnění a stanovením všech základních prediktivních a prognostických faktorů. Posouzení stavu onemocnění multidisciplinárním týmem je zásadní pro volbu optimálního...
Onkologie. 2020:14(4):157-161 | DOI: 10.36290/xon.2020.058
Adjuvantní radioterapie je velmi častou součástí léčby non-metastatického nádoru prsu. Přestože je tato léčba velmi účinná, je zatížena nežádoucími účinky, které u části pacientek mohou vést zejména k neakceptovatelnému zvýšení kardiovaskulárního rizika, ale také k rostoucímu riziku rozvoje sekundární malignity. Protonová radioterapie díky svým dozimetrickým výhodám přináší možnost snížení integrální dávky, dávky na rizikové orgány a současně umožňuje zachovat optimální pokrytí cílového objemu. Tato výhoda stoupá s rostoucí komplexností cílového objemu (např. při indikaci k ozáření vnitřních mamárních uzlin) a u mladších pacientek s levostranným karcinomem...
Onkologie. 2020:14(4):162-168 | DOI: 10.36290/xon.2020.059
Autoři podávají přehled literatury, týkající se epidemiologických i diagnosticko-terapeutických údajů o karcinomu prsu u mužů. Uvedená data porovnávají s údaji získanými z Národního onkologického registru. Konstatují, že většina dat z ČR je v souladu s daty literárními. Nemocní jsou diagnostikováni relativně pozdě a jejich primární nádor je často bagatelizován. Navrhují soustředění nemocných, trpících tímto málo frekventním nádorem, na onkologická pracoviště schopná týmové práce, vybavená personálně a vládnoucí adekvátním diagnosticko-léčebným zázemím.
Onkologie. 2020:14(4):169-171 | DOI: 10.36290/xon.2020.060
Kazuistika popisuje případ pacienta s mužským karcinomem prsu diagnostikovaným ve 49 letech věku nemocného. Muž se podrobil chirurgické, chemické, radiační i hormonální léčbě v souladu s léčebnými standardy té doby (r. 1996). O 23 let později se u něho vyvinul patologický proces ve skeletu. Autoři popisují obtížnou cestu k diagnóze metastatického kostního procesu karcinomu prsu. Upozorňují na možnost velmi pozdní diseminace mužského karcinomu prsu i přes nepřítomnost jakýchkoliv rizikových faktorů.
Onkologie. 2020:14(4):172-177 | DOI: 10.36290/xon.2020.061
Žilní tromboembolické příhody jsou u onkologických pacientů časté a výrazně zhoršují jejich prognózu. V léčbě i prevenci těchto komplikací byl dosud preferován nízkomolekulární heparin, v poslední době se však objevují důkazy o účinnosti a bezpečnosti nových (přímých) orálních antikoagulancií i u pacientů s malignitami. Aktualizovaná odborná doporučení již uvádějí možnost použití rivaroxabanu či apixabanu v primární tromboprofylaxi u ambulantních nemocných s chemoterapií, nemají-li vysoké riziko krvácení a nehrozí-li významná interakce s protinádorovými léky. V léčbě tromboembolické příhody u pacientů s malignitou lze použít dle dosavadních důkazů...
Onkologie. 2020:14(4):178-181 | DOI: 10.36290/xon.2020.062
Náročnost onkologické léčby vede ke snaze o její vysokou individualizaci a racionální využívání. Pokročilé molekulární analýzy nádorové i nenádorové tkáně se přitom využívají stále častěji a měly by nám pomoci této individualizace dosáhnout. Zejména s ohledem na nově zaváděné léčivé prostředky v podobě cílené léčby a imunoterapie jsou některé druhy molekulárních testů přímo vyžadovány. Někdy můžeme testovat i nad rámec běžných povinností a přinést další varianty do léčebného algoritmu onkologického pacienta. Jaké jsou tedy možnosti molekulárních analýz v ambulancích klinických onkologů v České republice?
Onkologie. 2020:14(4):182-186 | DOI: 10.36290/xon.2020.063
Karcinom štítné žlázy patří k vzácným nádorům, vyskytuje se asi u 1 % populace. Léčba DTC vyžaduje multidisciplinární přístup zahrnující těsnou spolupráci endokrinologa, chirurga, patologa, specialisty pro nukleární medicínu a onkologa. DTC se léčí chirurgicky, radioaktivním jodem (RAI) a supresní hormonální léčbou levothyroxinem. Většina pacientů s DTC má velmi dobrou prognózu. Pokud se však stane DTC vůči radiojodu refrakterní, pak je prognóza špatná. V posledních letech se výrazně začaly uplatňovat poznatky z genetiky v cílené systémové léčbě v klinické praxi a možnost ovlivnit průběh nemoci u RAI-refrakterních pacientů pomocí inhibitorů tyrosinkináz...
Onkologie. 2020:14(4):187-190 | DOI: 10.36290/xon.2020.064
Mnozí onkologičtí pacienti v preterminálním nebo terminálním stadiu onemocnění netrpí jen somatickými symptomy a psychickými potížemi souvisejícími se zdravotním stavem a adaptací na tuto životní situaci. Nejednou jsou pro ně významnou součástí jejich současné bolesti a utrpení dlouhodobé následky dávné náročné nebo traumatické události, dopad zdravotního traumatu a s nemocí související posttraumatická stresová porucha (PTSD) či sekundární ztráty, které s sebou diagnóza a prognóza přinesla. Tyto aspekty mohou do značné míry ovlivňovat nejen vztah a komunikaci s ošetřujícím personálem, ale také průběh samotné ošetřovatelské péče. Trauma-informovaný...