Onkologie. 2025:19(4):214-218 | DOI: 10.36290/xon.2025.040
Přes všeobecné pokroky systémové léčby solidních zhoubných nádorů v posledních desetiletích zůstávalo limitované stadium malobuněčného karcinomu plic jedním z nemnohých, u kterého nedošlo k implementaci novějších typů protinádorové terapie (imunoterapie nebo cílené léčby pomocí tyrozinkinázových inhibitorů) do terapeutického algoritmu. S tím, logicky, souvisel omezený progres v parametrech celkového přežití, resp. 5letého přežití pacientů. V současné době jsme svědky zavedení adjuvantní imunoterapie po absolvování chemoradioterapie v reálné klinické praxi pro limitované stadium malobuněčného karcinomu plic. Tato možnost byla dosažena na základě výsledků...
Onkologie. 2025:19(4):208-213 | DOI: 10.36290/xon.2025.039
Cílem tohoto sdělení je poskytnout přehled dat s ohledem na kombinaci trifluridin-tipiracil + bevacizumab v rámci 3. linie léčby metastatického onemocnění. Jsou prezentovány hlavní výsledky registrační studie SUNLIGHT, aktuální metaanalýzy a podskupinové analýzy studie SUNLIGHT. Současně jsou diskutována i data z reálné klinické praxe, včetně výsledků vlastního souboru pacientů léčených touto kombinací.
Onkologie. 2025:19(4):204-207 | DOI: 10.36290/xon.2025.038
Larynx záchovný protokol je doporučený postup léčby lokálně pokročilého karcinomu laryngu a hypofaryngu opírající se o data medicíny založené na důkazech. Při hodnocení dostupných literárních výsledků však vyvstává otázka, zda lze tento postup doporučit i pro lokálně pokročilé nádory T4. Na základě výsledků retrospektivních hodnocení a výsledků hodnocení naší kohortní studie můžeme doporučit larynx záchovnou strategii pouze u pacientů s limitovaným objemem nádoru s minimální infiltrací chrupavky štítné. Pacienti s lokálně pokročilým karcinomem laryngu T4, kteří odmítají totální laryngektomii, by měli být informováni, že primárně konzervativní postup...
Onkologie. 2025:19(4):198-203 | DOI: 10.36290/xon.2025.037
Reiradiace nádorů hlavy a krku představuje obtížnou kapitolu v léčbě těchto nádorů. Největší výzvou je vejít se do úzkého terapeutického poměru, abychom pacientům prospívali a nezatěžovali je další, někdy i život ohrožující toxicitou onkologické léčby. Často se však jedná o jedinou léčebnou modalitu, kterou jsme schopni dosáhnout nebo se pokusit o dlouhodobější kontrolu navrátivšího se nádorového onemocnění ORL oblasti. Zejména tam, kde se nelze uchýlit k záchrannému chirurgickému výkonu. U pacientů s recidivou nádoru v oblasti hlavy a krku po primární radikální nebo po pooperační radioterapii ve výborném klinickém stavu se můžeme pokusit o souběžné...
Onkologie. 2025:19(4):194-197 | DOI: 10.36290/xon.2025.036
Sarkomy měkkých tkání hlavy a krku (HNSTS) představují vzácnou skupinu mezenchymálních nádorů. Heterogenita histologických subtypů, jejich odlišné biologické chování a anatomická složitost dané lokality činí léčbu HNSTS náročnou. Základem kurativní terapie zůstává chirurgická resekce, avšak s ohledem na obtížné dosažení negativních resekčních okrajů je radioterapie (RT) nezbytnou součástí multimodální léčby. Adjuvantní RT zvyšuje lokální kontrolu (LC), obzvláště u případů s pozitivními nebo těsnými okraji. Neoadjuvantní přístup může být výhodný z hlediska menší dávky, menšího ozařovaného objemu a menší pozdní toxicity, ačkoliv s mírně vyšším výskytem...
Onkologie. 2025:19(4):189-193 | DOI: 10.36290/xon.2025.035
Zhoubné nádory jícnu a gastroezofageální junkce se řadí mezi nádory s nepříznivou prognózou. Dlouhodobě je pozorován růst incidence, zejména adenokarcinomů, přičemž mortalita spíše stagnuje. Pětileté přežití se bez ohledu na stadium onemocnění pohybuje jen okolo 20 %. V letech 2009 až 2018 bylo v Ústavu radiační onkologie Fakultní nemocnice Bulovka léčeno radioterapií celkem 138 pacientů se zhoubným nádorem jícnu nebo gastroezofageální junkce. U těchto pacientů byl retrospektivně analyzován vliv jednotlivých faktorů na celkové přežití. Nejvýznamnějšími faktory ovlivňující celkové přežití se prokázaly být sarkopenie a hypalbuminemie. Součástí komplexní...
Onkologie. 2025:19(4):182-188 | DOI: 10.36290/xon.2025.034
Úvod: Radioterapie je jedna z nejúčinnějších modalit onkologické léčby, ale její využití je zatíženo rizikem toxicity. Riziko rozvoje nežádoucích účinků je možné modelovat pomocí radiobiologických analýz. Soubor pacientů a metody: V souboru 189 pacientů léčených (chemo)radioterapií pro karcinom laryngu v Ústavu radiační onkologie 1. LF UK a Fakultní nemocnice Bulovka v letech 2009-2018 byla analyzována data radiobiologickými nástroji na podkladě modelu Lyman-Kutcher-Burman s využitím umělé inteligence. Výsledky: Byl potvrzen signifikantní vliv charakteristik na straně pacienta, nádorového onemocnění a parametrů ozařovacího...
Onkologie. 2025:19(3):169-174 
Onkologie. 2025:19(3):115 
Onkologie. 2025:19(3):165-168 | DOI: 10.36290/xon.2025.032 
U skvamocelulárních karcinomů je radioterapie často primární léčebnou metodou a prodloužení celkové doby léčby zářením může zhoršovat léčebné výsledky. K dosažení maximálního přínosu pro pacienty je proto nezbytné uplatňovat doporučené postupy ke kompenzaci přerušení ozařovací série. Prezentovaná kazuistika popisuje rozvahu v případě delší pauzy v léčbě u pacienta s pokročilým karcinomem orofaryngu a komplikacemi při četných komorbiditách.
Onkologie. 2025:19(3):160-164 | DOI: 10.36290/xon.2025.030 
Kožné metastázy malígnych nádorov pochádzajúcich z vnútorných orgánov predstavujú veľmi zložitú problematiku. Väčšina z nich sa diagnostikuje u pacientov s už známym primárnym origom, zriedkavejšie sú prvým prejavom doposiaľ nepotvrdeného onkologického ochorenia. Práve takého prípady spôsobujú v klinicko-patologickej praxi rozpaky, pretože stanovenie pôvodu je často problematické a niekedy sa ho ani nepodarí určiť. Opísaný je prípad 78-ročnej ženy s biopticky verifikovanou kožnou metastázou recidivujúceho duktálneho karcinómu prsníka a prípad 58-ročného muža, ktorý mal diagnostikovanú kožnú metastázu dovtedy neznámeho adenokarcinómu pľúc. Obidvaja...
Onkologie. 2025:19(3):156-159 | DOI: 10.36290/xon.2025.029 
Hypersenzitivní lékové reakce jsou nečekanou komplikací onkologické léčby. Zhoršují kvalitu života pacienta a mohou jej ohrozit na životě. Dalším jejich negativním důsledkem je nutnost přerušení podávání první linie onkologické léčby a v lepším případě nahrazení léku stejně účinnou alternativou. V případě, že neexistuje stejně účinný lék, tak je jedinou možností, jak udržet pacienta na jeho primární léčbě, provedení desenzitizace. K úspěšnému a bezpečnému provedení desenzitizace je důležitá stratifikace rizika na základě znalosti fenotypu, endotypu a biomarkerů prodělané hypersenzitivní reakce a úzká spolupráce mezi onkologem a alergologem.
Onkologie. 2025:19(3):152-155 | DOI: 10.36290/xon.2025.028 
Malígny melanóm patrí medzi najzávažnejšie formy rakoviny kože, charakterizovaný vysokým rizikom metastáz a významnou mortalitou. Napriek tomu, že predstavuje iba malý podiel kožných nádorov, spôsobuje väčšinu úmrtí spojených s rakovinou kože. Tento článok sa zameriava na diagnostiku a liečbu melanómu, od lekára 1. kontaktu cez dermatovenerológa po plastického chirurga, pričom zdôrazňuje dôležitosť včasného rozpoznania a komplexného prístupu k starostlivosti o pacienta. Článok tiež poukazuje na význam prevencie prostredníctvom ochrany pred UV žiarením a zvyšovania povedomia o rizikových faktoroch melanómu.
Onkologie. 2025:19(3):144-151 
V článku je uveden přehled současných poznatků o vitaminu D z klinického hlediska. Jsou shrnuta základní fakta o jeho formách, fyziologických účincích a metabolismu. Z klinického hlediska se článek věnuje stavu zásobení vitaminem D, deficitu vitaminu D a jeho klinickým projevům a léčbě. V části věnované léčbě jsou shrnuty současné poznatky o používaných formách vitaminu D, jejich indikacích, strategiích léčby a doporučeném dávkování.
Onkologie. 2025:19(3):137-143 | DOI: 10.36290/xon.2025.027 
Febrilní neutropenie představuje jednu z nejzávažnějších a nejčastějších akutních situací v onkologii. Je definována jako stav, při kterém u onkologického pacienta stoupne teplota nad 38 °C na více než 1 hodinu nebo stoupne 2× za 12 hodin nad 38 °C a zároveň je počet neutrofilů ≤ 0,5 × 109/l, nebo pod 1,0 × 109/l s předpokládaným dalším poklesem. Tyto infekce mají jednak tendenci probíhat velmi agresivně a neohraničeně a za druhé se objevují i méně časté infekce virové (např. CMV infekce) či mykotické. Představují proto značnou klinickou výzvu.
Onkologie. 2025:19(3):134-136 | DOI: 10.36290/xon.2025.026 
V tomto sdělení se ohlížím za osmi lety od chvíle, kdy mobilní hospice získaly svou vlastní odbornost a poskytování jejich služeb, do té doby systémově neukotvené, se stalo běžnou hrazenou službou. Přiblížím pravidla pro poskytovaní služby Mobilní specializované paliativní péče, dotknu se mýtů, se kterými se při poskytování služeb stále setkáváme a v závěru nastíním možné směry rozvoje tohoto mladého typu zdravotní služby ve vlastním sociálním prostředí.
Onkologie. 2025:19(3):131-133 | DOI: 10.36290/xon.2025.025 
Kazuistika popisuje případ pacientky, u níž se na klinických symptomech pokročilé onkologické nemoci výrazně spolupodílel existenciální distres. Ukazuje na nutnost komplexního přístupu k hodnocení symptomů, aby mohly být správně a cíleně léčeny. Dává praktický návod, jak s pacientem existenciální otázky otevřít.
Onkologie. 2025:19(3):124-130 | DOI: 10.36290/xon.2025.024 
Jedním z cílů paliativní péče je zajištění komfortu a zlepšení kvality života pacientů s nevyléčitelným onemocněním. Většina pozornosti bývá věnována zejména fyzickým symptomům, ale nesmíme zapomínat, že duševní zdraví pacienta hraje klíčovou roli v celkovém procesu péče. Úzkost, deprese a delirium patří mezi nejčastější psychické poruchy v paliativní péči a významně ovlivňují kvalitu života pacientů i jejich rodin. Tyto stavy jsou často nedostatečně rozpoznány nebo podhodnoceny, přestože efektivní intervence mohou výrazně zlepšit duševní i celkovou pohodu nemocných. V tomto přehledu jsou shrnuty základní charakteristiky jednotlivých poruch, jejich...
Onkologie. 2025:19(3):119-123 | DOI: 10.36290/xon.2025.023 
Časná integrace paliativní péče v onkologii se dostala do popředí zájmu pro svůj potenciál zlepšit kvalitu života pacientů s nádorovým onemocněním. Tento přístup poskytuje komplexní podporu pacientům od okamžiku diagnózy, řeší fyzické a emocionální potřeby současně s protinádorovou léčbou. Dostupná data zdůrazňují výhody tohoto přístupu. Mimo zvýšenou kvalitu života je to i lepší zvládání symptomů, snížení nákladů na zdravotní péči a v některých případech prodloužení celkového přežití. I přes tato známá data o přínosech integrace paliativní péče praktické kroky velmi zaostávají. Důvodem jsou nízká informovanost poskytovatelů zdravotní péče, omezený...
Onkologie. 2025:19(2):67 
Uroteliální karcinom patří mezi agresivní malignity s vysokou mortalitou, zejména v pokročilých stadiích. Přestože v posledních dekádách došlo k významnému pokroku v diagnostice a léčbě, stále zůstávají otázky týkající se optimálního terapeutického přístupu. V tomto čísle se proto zaměřujeme na aktuální trendy v léčbě uroteliálního karcinomu, a to od neoadjuvantní terapie přes adjuvantní léčbu až po pokroky v terapii metastatického onemocnění a využití radioterapie jako orgán záchovné strategie...
Onkologie. 2025:19(2):108-110 | DOI: 10.36290/xon.2025.022 
Epitelioidný inflamatórny myofibroblastický sarkóm (EIMS) je zriedkavý variant inflamatórneho myofibroblastického nádoru (IMT). Na rozdiel od klasického IMT sa EIMS typicky vyskytuje intraabdominálne a je charakterizovaný nepriaznivou prognózou v dôsledku svojej agresívnej povahy, vysokej miery recidív a metastatickému potenciálu. Histologicky sa vyznačuje epiteloidnou morfológiou a jedinečným imunohistochemickým profilom, ktorý umožňuje odlíšiť EIMS od iných mezenchýmových nádorov, čím výrazne prispieva k presnej diagnostike. Imunohistochemicky je charakteristická pozitivita ALK proteínu (kináza anaplastického lymfómu) s perinukleárnym alebo membránovým...
Onkologie. 2025:19(2):104-107 | DOI: 10.36290/xon.2025.021 
Metastatický karcinom jícnu je onemocnění s infaustní prognózou, kde je medián přežití přibližně 12 měsíců. Nové možnosti léčby využívající chemoterapii v kombinaci s imunoterapií mohou u části pacientů vést k dlouhodobé kontrole onemocnění a v malém procentu i ke kompletní remisi. Kazuistika popisuje případ pacientky s primárně metastatickým onemocněním, kde chemoimunoterapie vedla k rychlému ústupu klinické symptomatologie, zlepšení klinického stavu a k navození trvající kompletní remise onemocnění.
Onkologie. 2025:19(2):100-103 | DOI: 10.36290/xon.2025.020 
Předložená kazuistika popisuje případ pacientky s metastazujícím maligním melanomem anorekta. Vzhledem k synchronní generalizaci do lymfatických uzlin a plic, a tedy nemožnosti kurativního chirurgického či radioterapeutického řešení, byla pacientka léčena několika liniemi systémové léčby. V souladu s doporučenými postupy a též pro BRAF negativitu melanomu byla v 1. linii léčby indikována kombinovaná imunoterapie ipilimumabem a nivolumabem. Následně pro opakované progrese onemocnění absolvovala pacientka ještě dvě linie konvenční chemoterapie a poté s ohledem na metastatický rozsev do mozku ještě 3 cykly léčby temozolomidem. Mozkové metastázy byly ošetřeny...
Onkologie. 2025:19(2):91-99 | DOI: 10.36290/xon.2025.019 
Volba adekvátního žilního přístupu v onkologii je zásadní pro optimálně vedenou protinádorovou léčbu, je-li nezbytná parenterální aplikace. Léčba je většinou dlouhodobá, a proto preferujeme zavedení takového žilního přístupu, který nabízí maximum výhod pro daného pacienta. Jde tedy nejen o bezpečné zavedení s přihlédnutím k charakteru a délce plánované léčby, celkovému stavu nemocného včetně komorbidit a stavu žilního systému, ale rovněž o strategii péče o vstup během jeho používání. Stěžejní je edukace nemocného a jeho preference. V praxi řešíme nejčastěji situaci, zda indikovat PICC, anebo venózní port. V některých situacích je indikace konkrétního...
Onkologie. 2025:19(2):84-90 | DOI: 10.36290/xon.2025.018 
Invazivní karcinom močového měchýře (MIBC) je tradičně léčen neoadjuvantní chemoterapií (NAC) a radikální cystektomií (RACE). Přestože trimodální terapie (TMT), zahrnující maximální transuretrální resekci (TUR) a chemoradioterapii (CHRT), přináší srovnatelné výsledky, není dosud považována za standardní léčbu. Tato práce analyzuje výsledky recentních studií a doporučení týkajících se TMT v léčbě MIBC. Retrospektivní analýzy naznačují, že TMT dosahuje podobného přežití bez metastáz (MFS) a přežití bez nemoci (DFS) jako NAC s RACE. Neexistence přímého srovnání TMT a NAC s RACE však omezuje implementaci TMT jako standardní metody léčby. I přesto nová...
Onkologie. 2025:19(2):80-82 | DOI: 10.36290/xon.2025.017 
Svalovinu invadující karcinom močového měchýře (MIBC) je agresivní onemocnění s vysokým rizikem metastáz a recidivy. Standardní léčba zahrnuje neoadjuvantní chemoterapii na bázi cisplatiny následovanou radikální cystektomií, avšak přibližně 50 % pacientů do tří let po operaci zaznamená relaps. Neoadjuvantní chemoterapie zlepšuje celkové přežití (OS) a zvyšuje šanci na patologickou kompletní odpověď (pCR). Nové terapeutické přístupy zahrnují neoadjuvantní imunoterapii, kde klinické studie fáze II s pembrolizumabem a atezolizumabem prokázaly významné zvýšení pCR. Nově publikovaná studie fáze III NIAGARA prokázala, že perioperační durvalumab v...
Onkologie. 2025:19(2):76-79 | DOI: 10.36290/xon.2025.016 
Uroteliální karcinom patří v raných stadiích k nejčastějším nádorovým onemocněním, onkolog se však častěji setkává s pacienty s pokročilým onemocněním. Právě metastatický uroteliální karcinom zůstává velkou terapeutickou výzvou. Tradiční léčba byla a stále je postavena na chemoterapii obsahující platinový derivát, avšak za poslední roky i tato diagnóza prošla velkým vývojem a do léčby přibyly nové léky ze skupiny moderní imunoterapie. Zcela zásadní zlom pak přinesly kombinované režimy imunoterapie s konjugovanými protilátkami, kdy kombinace pembrolizumabu s enfortumab vedotinem přepsala doporučené postupy léčby uroteliálního karcinomu v první linii....
Onkologie. 2025:19(2):69-75 | DOI: 10.36290/xon.2025.015 
Uroteliální karcinom (UC) představuje závažný onkologický problém s vysokou mortalitou, zejména u pokročilých stadií. Adjuvantní terapie, ať už chemoterapie, nebo imunoterapie, hraje klíčovou roli ve snižování rizika relapsu a zlepšení přežití po radikální operaci. Tento přehled shrnuje současné poznatky o využití adjuvantní léčby u UC a uroteliálního karcinomu horních cest močových (UTUC), včetně jeho histologických variant. Nejlépe etablovanou modalitou je chemoterapie na bázi cisplatiny, která prokázala přínos zejména u pacientů s vysokým rizikem relapsu (pT3-4, N+) bez předchozí neoadjuvantní chemoterapie. Významný průlom přinesla imunoterapie,...
Onkologie. 2025:19(1):3 
Vážené čtenářky, vážení čtenáři, vítám vás při čtení tohoto vydání časopisu Onkologie, které je věnované intersticiální brachyterapii. Intersticiální brachyterapie je forma radioterapie, při které je zdroj záření zaváděn přímo do, nebo do těsné blízkosti nádorového ložiska, případně do oblasti po jeho chirurgickém odstranění, přičemž cesta k cíli není anatomicky připravena a musí být vytvořena narušením integrity tkání (tzv. punkcí). Historie brachyterapie započala chemickou izolací radia Marií Curie-Skłodowskou v roce 1910 a od té doby se stále rozvíjí...
Onkologie. 2025:19(1):58-60 
Přednášela MUDr. Andrea Müllerová - Klinika plicních nemocí a TBC, LF UP a FN Olomouc. První konjugát monoklonální protilátky s léčivem schválený v léčbě karcinomu plic - trastuzumab deruxtecan (T-DXd) - prokázal svou účinnost a bezpečnost ve studii fáze II DESTINY-Lung02. S jejím designem a výsledky seznámila účastníky VII. kongresu ČPFS a XXXII. moravskoslezských pneumologických dnů, které proběhly v září 2024 v Ostravě, MUDr. Müllerová. V této studii byla u pacientů s předléčeným metastatickým NSCLC s mutací HER2 zjištěna srovnatelná protinádorová aktivita T-DXd jako v předchozí studii DESTINY-Lung01, ovšem díky nižší dávce 5,4 mg/kg byla...