Onkologie. 2026:20(4):199
Karcinom prsu je nejčastějším zhoubným nádorem žen a zároveň diagnózou, v níž se snad nejzřetelněji projevuje proměna současné onkologie. Zatímco ještě před dvěma desetiletími byla léčba postavena na principu maximální radikality, dnes je určující otázkou, kolik léčby je skutečně nutné, a kolik jí lze bezpečně ubrat, aniž bychom ohrozili onkologický výsledek. Tento posun není rezignací na účinnost, ale výrazem lepšího porozumění biologii nádoru, dostupnosti přesnějších diagnostických metod a účinnější systémové léčby. Toto číslo časopisu Onkologie nabízí pohled na tři oblasti, v nichž se tato proměna odehrává: na management axily, na léčbu mozkových...
Onkologie. 2026:20(4):202-206 | DOI: 10.36290/xon.2026.037
Management axily u pacientek s karcinomem prsu prošel v posledním desetiletí výraznou transformací směrem k deeskalaci chirurgické i radioterapeutické terapie při zachování onkologické bezpečnosti. Tento přehledový článek shrnuje aktuální přístupy k diagnostice a léčbě axily. Podrobně rozebírá indikace jednotlivých léčebných modalit, včetně moderní systémové terapie a současných trendů v deeskalaci chirurgické léčby a radioterapie. Pozornost je věnována také poléčebným komplikacím, zejména prevenci a léčbě lymfedému a rehabilitaci.
Onkologie. 2026:20(4):207-212 | DOI: 10.36290/xon.2026.036
Mozkové metastázy karcinomu prsu představují závažnou komplikaci pokročilého onemocnění a významně ovlivňují morbiditu i mortalitu pacientek. Nejvyšší riziko jejich vzniku je spojeno s HER2-pozitivním a triple-negativním subtypem, zatímco u hormonálně pozitivních nádorů je incidence nižší. Patogeneze zahrnuje komplexní proces metastatické kaskády s klíčovou rolí hematoencefalické bariéry. Klinická manifestace je variabilní a závisí na lokalizaci a rozsahu postižení, přičemž mezi nejčastější symptomy patří bolesti hlavy, neurologické deficity a kognitivní poruchy. Diagnostika je založena především na magnetické rezonanci mozku s podáním kontrastní...
Onkologie. 2026:20(4):213-218 | DOI: 10.36290/xon.2026.038
Návaly horka a noční pocení jsou častými a klinicky významnými nežádoucími účinky adjuvantní endokrinní léčby karcinomu prsu a androgenní deprivace u karcinomu prostaty. Postihují většinu pacientek léčených tamoxifenem či inhibitory aromatázy a až 80 % mužů na ADT, přičemž zásadně zhoršují spánek, náladu, kognitivní i sexuální funkce a snižují kvalitu života. Těžké vazomotorické symptomy jsou důležitou příčinou nedodržování či předčasného ukončení endokrinní léčby, což může nepříznivě ovlivnit onkologické výsledky. Protože hormonální substituční léčba je u hormonálně dependentních nádorů obecně kontraindikována, management se opírá o nefarmakologické...
Onkologie. 2026:20(4):219-224 | DOI: 10.36290/xon.2026.039
Malobuněčný plicní karcinom (SCLC) patří nadále k onemocněním se špatnou prognózou. Proto probíhá snaha o vývoj nových léčebných postupů, které by toto změnily. Imunoterapie u extenzivních stadií (ES) SCLC (jak v podobě checkpoint inhibitorů, tak i v podobě tarlatamabu) přinesla pouze mírný přínos pro dlouhodobé přežití. Obdobně i přidání chemoterapie s lurbinectedinem přináší pouze mírné zlepšení dlouhodobé prognózy. U limitovaného stadia (LS) SCLC nejsou dlouhodobá data přínosu imunoterapie zatím známa, střednědobá data jsou nadějná. S příchodem imunoterapie bude též třeba přehodnotit vliv profylaktického ozáření krania (PCI) - u LS-SCLC je situace...
Onkologie. 2026:20(4):225-229 | DOI: 10.36290/xon.2026.040
Mutace genu BRAF představují klíčovou onkogenní alteraci napříč řadou solidních nádorů a zároveň významný terapeutický cíl v éře precizní onkologie. Tento článek si klade za cíl podat přehled současných možností cílené léčby BRAF-mutovaných nádorů a stěžejní klinická data. Na základě výsledků studií u melanomu, které prokázaly vysokou účinnost kombinované inhibice BRAF a MEK, a následných basket studií potvrzujících aktivitu napříč různými diagnózami, se BRAF etabloval jako modelový příklad tumor-agnostického terapeutického přístupu. Současně jsou diskutovány rozdíly v účinnosti léčby v závislosti na biologickém kontextu jednotlivých nádorů, zejména...
Onkologie. 2026:20(4):230-234 | DOI: 10.36290/xon.2026.041
Závažné onemocnění významně ovlivňuje život pacienta i jeho rodiny. Medicína se všemi prostředky snaží o uzdravení nemocného, ale ne vždy je úspěšná. Pacienti proto mívají řadu obav a pochybností. Především nechtějí trpět bolestí, která je velmi obtěžujícím symptomem. K jejímu potlačení lze použít mnoho účinných přípravků. Jejich výběr závisí na stavu konkrétního pacienta, ale i na zkušenosti ošetřujícího lékaře. Pacient má právo nejen na správnou léčbu, ale i na odstranění bolesti (1).
Onkologie. 2026:20(4):235-240 | DOI: 10.36290/xon.2026.042
Imunoterapie pomocí inhibitorů imunitních kontrolních bodů představuje významný pokrok v léčbě nádorových onemocnění. Tato léčba obnovuje protinádorovou imunitní odpověď, ale může způsobovat nežádoucí imunitní reakce vůči zdravým tkáním a orgánům - tzv. nežádoucí účinky spojené s imunitou (immune-related adverse events, irAE). Včasná predikce irAE by umožnila jejich lepší management a potenciálně zabránila předčasnému ukončení protinádorové léčby. Tento přehled se zaměřuje na oblast autoprotilátek, a to jak pre-existujících, tak vznikajících až po zavedení imunoterapie. Dosavadní data naznačují, že nejsilnější korelaci s odpovídajícími irAE mají orgánově...
Onkologie. 2026:20(4):241-245 | DOI: 10.36290/xon.2026.043
Konsolidační léčba durvalumabem po chemoradioterapii představuje nový standard léčby nemocných s limitovaným stadiem malobuněčného karcinomu plic (LD-SCLC), založený na výsledcích studie ADRIATIC. Prezentujeme kazuistiku 75letého polymorbidního pacienta s LD-SCLC a významnou plicní dysfunkcí, u kterého byla konkomitantní chemoradioterapie doprovázena závažnější toxicitou, nicméně vedla k dosažení výrazné léčebné odpovědi, což umožnilo pokračovat v aktivní protinádorové terapii pomocí konsolidačně podávaného durvalumabu. Během imunoterapie nedošlo doposud k rozvoji imunitně podmíněných nežádoucích účinků a ani rozvoj výraznějších postradiačních změn...
Onkologie. 2026:20(4):246-249 | DOI: 10.36290/xon.2026.044
Léčba HPV-pozitivního, lidským papilomavirem vyvolaného spinocelulárního karcinomu hlavy a krku (HNSCC) představuje denní chleba radiačních onkologů po celém světě. Vzhledem ke vzrůstající incidenci infekce tímto virem k léčbě přichází i starší či křehcí pacienti, neschopní radikální onkologické léčby. Proto jsou radiační onkologové nuceni volit suboptimální strategie léčby, u kterých je výrazně snížena pravděpodobnost lokální kontroly nádorového onemocnění a vyléčení. Tyto strategie představují například cílenou, samostatnou radioterapii nádorových ložisek bez ozáření elektivních oblastí lymfatických uzlin a bez přidání souběžné léčby, zvyšující účinek...
Onkologie. 2026:20(4):250-252
Karcinom prsu patří mezi nejčastější onkologická onemocnění u žen ve světě i u nás. Incidence v České republice z roku 2021 je 139,6 případů na 100 000 žen. Díky zavedenému screeningovému programu jsou onemocnění diagnostikována v časném stadiu, a tak v posledních letech úmrtnost na karcinom prsu klesá. Nicméně i přes časně zachycené onemocnění a účinnou adjuvantní léčbu dochází ke vzniku metastatického onemocnění.
Onkologie. 2026:20(4):253-257 | DOI: 10.36290/xon.2026.045
Pri karcinómoch hlavy a krku je expresia proteínu PD-L1 v nádorovom tkanive kľúčový prediktívny parameter, ktorý pomáha určiť, ktorí pacienti budú najlepšie reagovať na liečbu inhibítormi kontrolných bodov. Štandardne sa PD-L1 status určuje pomocou kombinovaného pozitívne skóre (CPS). Hodnota CPS ≥ 1 je základným predpokladom pre nasadenie pembrolizumabu v kombinácii s chemoterapiou v prvej línii liečby neresekabilného, rekurentného a/alebo metastatického ochorenia. Pri hodnote CPS ≥ 20 možno uvažovať o prvolíniovej liečbe pembrolizumabom v monoterapii. Doterajšie štúdie reportujú rôznorodé závery týkajúce sa prevalencie PD-L1-pozitívnych...
Onkologie. 2026:20(4):258-262 | DOI: 10.36290/xon.2026.046
Prožívání ztráty zdraví u onkologických pacientů představuje komplexní, dynamický a mnohovrstevnatý proces, který významně ovlivňuje psychosociální adaptaci i kvalitu života. Vedle zjevné fyzické zátěže pacienti čelí také méně nápadným, často explicitně nevyjadřovaným formám psychické, vztahové a existenciální zátěže, které mohou v klinické praxi zůstávat hůře rozpoznatelné. Článek se zaměřuje na vybrané aspekty prožívání ztráty zdraví, vycházející z kvalitativního výzkumu realizovaného metodou interpretativní fenomenologické analýzy. Pozornost je věnována zejména prožívání ztráty zdraví jako kumulované a nelineární zkušenosti, nastavování hranic jako...