Onkologie. 2026:20(4):213-218 | DOI: 10.36290/xon.2026.038
Návaly horka a noční pocení jsou častými a klinicky významnými nežádoucími účinky adjuvantní endokrinní léčby karcinomu prsu a androgenní deprivace u karcinomu prostaty. Postihují většinu pacientek léčených tamoxifenem či inhibitory aromatázy a až 80 % mužů na ADT, přičemž zásadně zhoršují spánek, náladu, kognitivní i sexuální funkce a snižují kvalitu života. Těžké vazomotorické symptomy jsou důležitou příčinou nedodržování či předčasného ukončení endokrinní léčby, což může nepříznivě ovlivnit onkologické výsledky. Protože hormonální substituční léčba je u hormonálně dependentních nádorů obecně kontraindikována, management se opírá o nefarmakologické postupy a nehormonální farmakoterapii. U karcinomu prsu jsou nejčastěji používány selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a noradrenalinu (SNRI) (s důrazem na bezpečnost u tamoxifenu a vyhnutí se silným inhibitorům enzymu cytochromu P450) a gabapentin. Volba se řídí profilem nežádoucích účinků, interakcemi a charakterem potíží (denní vs. noční). Zásadní inovací jsou antagonisté neurokininových receptorů (blokátory NK3 a NK1/3). U mužů na antiandrogenní deprivaci (ADT) jsou nejúčinnější hormonální intervence (progestiny/estradiol), jejich použití je však limitováno bezpečnostními riziky; nehormonální možnosti (SSRI/SNRI, gabapentin, oxybutynin) představují bezpečnější alternativy s obvykle středním efektem. Celkově platí, že účinná léčba vazomotorických symptomů je klíčová nejen pro kvalitu života, ale i pro udržení adherence k onkologické terapii.
Hot flashes and night sweats are common and clinically significant adverse effects of adjuvant endocrine therapy for breast cancer and androgen deprivation therapy for prostate cancer. They affect the majority of patients treated with tamoxifen or aromatase inhibitors and up to 80 % of men receiving androgen-deprivation therapy (ADT), substantially impairing sleep, mood, cognitive and sexual function, and overall quality of life. Severe vasomotor symptoms are an important cause of non-adherence or premature discontinuation of endocrine therapy, which may adversely affect oncologic outcomes. Because hormone replacement therapy is generally contraindicated in hormone-dependent malignancies, management relies on non-pharmacological approaches and non-hormonal pharmacotherapy. In breast cancer, selective serotonin reuptake inhibitors (SSRIs) and serotonin-norepinephrine reuptake inhibitors (SNRIs) with particular attention to safety in patients receiving tamoxifen and avoidance of strong CYP2D6 inhibitors, and gabapentin are most commonly used. Treatment selection is guided by the adverse-effect profile, potential drug interactions, and the pattern of symptoms (daytime vs. nocturnal). A major innovation is represented by neurokinin receptor antagonists (NK3 and dual NK1/3 antagonists). In men receiving ADT, hormonal interventions (progestins or estradiol) are the most effective, but their use is limited by safety concerns; non-hormonal options (SSRIs/SNRIs, gabapentin, oxybutynin) represent safer alternatives with generally moderate efficacy. Overall, effective management of vasomotor symptoms is crucial not only for quality of life but also for maintaining adherence to oncologic therapy.
Přijato: 21. září 2026; Zveřejněno: 9. říjen 2026 Zobrazit citaci
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...
Přejít k původnímu zdroji...