Onkologie. 2020:14(2):93-95 | DOI: 10.36290/xon.2020.017
Primárním cílem neoadjuvantní systémové léčby je dosažení operability nádoru. Dosažení kompletní patologické remise (pCR) současně slouží i jako prognostický faktor, hlavně u pacientek s agresivním typem nádoru. Pacientky s reziduálním nádorem po neoadjuvantní léčbě mají horší prognózu. Klinická studie KATHERINE prokázala, že pacientky s HER2 pozitivním karcinomem prsu s reziduálním nádorem po neoadjuvantní antiHER2 léčbě, které byly následně léčené T-DM1 měly signifikantně lepší celkové přežití (OS - overall survival) ve srovnání s pacientkami, které pokračovaly v léčbě trastuzumabem. Podle publikovaných výsledků mají pacientky s diskordancí HER2 vyšetřeného v tru-cut biopsii a v reziduálním nádoru horší prognózu. Vliv na prognózu má i přítomnost lymfocytů infiltrujících nádor (TIL - tumour infiltrating lymphocytes) v reziduálním nádoru.
The primary goal of neoadjuvant systemic therapy is to achieve tumour operability. The achievement of pathological complete remission (pCR) also serves as a prognostic factor, particularly in patients with an aggressive type of tumour. Those with a residual tumour following neoadjuvant therapy have a worse prognosis. The KATHERINE clinical trial has shown that patients with HER2-positive breast cancer with a residual tumour after neoadjuvant anti-HER2 therapy who were subsequently treated with T-DM1 had a significantly better overall survival (OS) in comparison with those who continued to receive treatment with trastuzumab. According to the results published, patients with HER2 discordance examined in tru-cut biopsy and in the residual tumour have a worse prognosis. Moreover, the prognosis is also affected by the presence of tumour-infiltrating lymphocytes (TIL) in the residual tumour.
Zveřejněno: 2. červen 2020 Zobrazit citaci