Časopis Onkologie také on-line!

Ve spolupráci s portálem Publero.com jsme pro všechny čtenáře časopisu Onkologie nachystali jeho novou digitální podobu. Vedle tištěné verze si tak můžete časopis přečíst i on-line. Nová verze je levnější, dostupná z kteréhokoliv počítače, přináší nové funkce a využít můžete také verzi pro váš tablet. Aktuální číslo 6/2011 jsme navíc uvolnili ke stažení naprosto ZDARMA, můžete si tedy vše bezplatně vyzkoušet. Věříme, že vás nová podoba časopisu zaujme a bude nadále přínosným zdrojem informací a aktualit z vašeho oboru.

Vychází časopis Endoskopie 3-4/2011 – stahujte ZDARMA!

Přichystali jsme pro vás další číslo časopisu Endoskopie, jehož elektronickou verzi naleznete zdarma ke stažení na portálu Publero.com. Aktuální vydání se věnuje endourologii a endosonografii a přináší opět spoustu zajímavého čtení. Elektronická verze umožňuje obohacení časopisu o aktivní odkazy na zdroje nebo zajímavosti, které v článcích autoři zmiňují. Nechybí ani videokazuistika věnující se intraduktální papilární mucinózní neoplazie pankreatu a spousta dalšího zajímavé čtení. Časopis zdarma stahujte ZDE.

Díky novému průzkumu žádají odborníci po celém světě zlepšení edukace, zvýšení povědomí a podpory pro pacienty s nádory hlavy a krku

Tisková zpráva

Jak prospívá střídmé pití vína lidskému zdraví?

Milan Šamánek, Zuzana Urbanová

Víno pijeme nejméně 10 000 let nebo déle, v našem regionu již od doby keltské a germánské. Pokus používat víno k léčbě začíná v dávnověku, avšak teprve v současné době byl prokázán jeho příznivý účinek v prevenci infarktu myokardu, cévní mozkové příhody, diabetes mellitus a hypertenze. Pití velmi dobře působí také v pokročilém věku. Nejlepší účinky má každodenní pití při večeři, u mužů 20–40 g alkoholu, u žen polovina této dávky.

Genetika nádorů štítné žlázy a jejich molekulárně cílená léčba

Běla Bendlová, Šárka Dvořáková, Vlasta Sýkorová, Tereza Hálková, Eliška Václavíková

Nádory štítné žlázy jsou nejčastějšími neoplaziemi endokrinního systému. Nejvíce zastoupeným typem nádorů štítné žlázy je papilární karcinom, u kterého jsou nalézány bodové mutace genů BRAF a RAS a RET/PTC přeskupení. Nejčastějšími molekulárně-genetickými změnami u folikulárního karcinomu jsou mutace RAS a PAX8-PPARγ přeskupení. Bodové mutace v RET proto-onkogenu jsou klíčové pro vývoj medulárního karcinomu štítné žlázy, kde se u familiární formy vyskytují zárodečné mutace a u sporadické formy mutace somatické. U nejagresivnějšího anaplastického karcinomu štítné žlázy jsou detekovány mutace BRAF a RAS a dále mutace v genech TP53 a CTNNB1. Díky zjištění genetických příčin vzniku nádorů štítné žlázy začaly být tyto geny a jejich mutace zkoumány jako nadějné terapeutické cíle. Mnoho látek ukázalo protinádorový efekt v preklinických studiích. Nejslibnějšími tyrozinkinázovými inhibitory jsou Vandetanib, Sunitinib a Sorafenib, které jsou zkoumány na tkáňových kulturách, zvířecích modelech a v klinických studiích u metastatických stadií karcinomů štítné žlázy.

Vyšetřovací metody a prognostické faktory u Hodgkinova lymfomu

Heidi Móciková

Určení správné diagnózy, vyhodnocení klinického stadia a prognostických faktorů u Hodgkinova lymfomu (HL) jsou základní předpoklady pro stratifikaci léčby pacientů. Cílem je dosáhnout maximální kontrolu tumoru při minimalizaci nežádoucích účinků léčby, především pozdních následků léčby. Pro určení klinického stadia před zahájením léčby je standardním vyšetřením počítačová tomografie (CT). Pozitronová emisní tomografie (PET) je nová metoda, která v úvodu umožňuje přesnější určení stadia a je významným přínosem pro hodnocení časné odpovědi na léčbu a celkové odpovědi po ukončení prvoliniové léčby. K rizikovým faktorům v časných stadiích HL patří masivní mediastinální tumor, extranodální postižení, vysoká sedimentace erytrocytů a počet postižených uzlinových lokalizací. V pokročilých stadiích HL se na posouzení prognózy používá mezinárodní prognostické skóre (IPS). Jeho význam v současné době snižuje PET vyšetření provedené po dvou cyklech chemoterapie, které má vysokou negativní i pozitivní prediktivní hodnotu.

Nádory ledvin u dětí, adolescentů a mladých dospělých. Rozdíly v biologii napříč věkovým spektrem

Viera Bajčiová

Nádory ledvin se vyskytují v každém věku. Existují věkově specifické rozdíly nejen v histologickém typu nádoru, ale i epidemiologii, etiologii, patogenezi, biologických studiích a klinickém chování. Tyto věkově specifické rozdíly jsou rovněž patrné u stejného typu nádoru a ovlivňují prognózu a přežívání pacientů. Otázkou zůstává, jestli jsou současně platná doporučení léčebné strategie skutečně vhodná pro všechny věkové skupiny.

Zkušenosti s používáním bortezomibu (Velcade) v České republice od roku 2004

Viera Sandecká, Ivan Špička, Evžen Gregora, Vlastimil Ščudla, Vladimír Maisnar, Marta Krejčí, Jan Straub, Petr Pavlíček, Jiří Minařík, Jakub Radocha, Zdeněk Adam, Luděk Pour, Lenka Zahradová, Roman Hájek

Bortezomib (Velcade) je lék ze skupiny inhibitorů proteasomu. Představuje zcela nový a jedinečný léčebný postup v léčbě mnohočetného myelomu (MM). Tato práce přináší retrospektivní analýzu léčebné účinnosti a nežádoucích účinků u nemocných s MM léčených v referenčních centrech CMG v České republice. Celkem bylo hodnoceno 424 nemocných MM léčených bortezomibem od června 2004 do června 2010. Medián délky sledování byl 12,4 měsíců. Průměrný věk nemocných byl 66 let (34,1–86,5). Jednalo se především o nemocné s relabujícím MM. Celkem 48,3 % (205/424) nemocných mělo bortezomib v rámci druhé léčebné linie. Léčebnou odpověď bylo možné hodnotit u 83,3 % (353/424) nemocných. Léčebné odpovědi (≥ 50% pokles MIg) bylo dosaženo u 52,7 % (186/353), z toho bylo u 14,2 % (50/353) nemocných dosaženo kompletní remise. Nejzávažnější toxicitou byla periferní neuropatie stupně 3 a vyšší u 14 % (49/358) nemocných. Trombocytopenie stupně 3 a vyšší byla u 28,8 % (103/357) nemocných. Infekční komplikace stupně 2 a vyšší byly u 33,6 % (121/359) nemocných. V průběhu léčby bortezomibem nedošlo v našem souboru nemocných ke zvýšení frekvence výskytu trombo embolických komplikací. Mimořádný přínos bortezomibu v klinické praxi je dán rychlým nástupem léčebné odpovědi a vysokým počtem dosažených kompletních remisí. Většina jeho nežádoucích účinků se zpravidla daří zvládat pomocí vhodných profylaktických opatření, případně krátkodobým přerušením a následným snížením dávky podle platných doporučení.