Onkologie, 2010, číslo 3 - aktuální číslo

doc. MUDr. Edgar Faber, CSc.

24. olomoucké hematologické dny

-

Jana Marková

Hodgkinův lymfom – slovo úvodem

-

Heidi Móciková

Vyšetřovací metody a prognostické faktory u Hodgkinova lymfomu

Examination methods and prognostic factors in Hodgkin lymphoma

Určení správné diagnózy, vyhodnocení klinického stadia a prognostických faktorů u Hodgkinova lymfomu (HL) jsou základní předpoklady pro stratifikaci léčby pacientů. Cílem je dosáhnout maximální kontrolu tumoru při minimalizaci nežádoucích účinků léčby, především pozdních následků léčby. Pro určení klinického stadia před zahájením léčby je standardním vyšetřením počítačová tomografie (CT). Pozitronová emisní tomografie (PET) je nová metoda, která v úvodu umožňuje přesnější určení stadia a je významným přínosem pro hodnocení časné odpovědi na léčbu a celkové odpovědi po ukončení prvoliniové léčby. K rizikovým faktorům v časných stadiích HL patří masivní mediastinální tumor, extranodální postižení, vysoká sedimentace erytrocytů a počet postižených uzlinových lokalizací. V pokročilých stadiích HL se na posouzení prognózy používá mezinárodní prognostické skóre (IPS). Jeho význam v současné době snižuje PET vyšetření provedené po dvou cyklech chemoterapie, které má vysokou negativní i pozitivní prediktivní hodnotu.

Zdeněk Král

Současné názory na léčbu Hodgkinova lymfomu

Therapy in Hodgkin´s lymphoma

Současná léčebná strategie u Hodgkinova lymfomu (HL) je založena na výsledcích randomizovaných studií. Na základě výsledků studií Německé Hodgkinovy skupiny (GHSG) je u prognosticky příznivých časných stadií HL doporučena terapie 2 cykly ABVD + 20 Gy IF-RT. U prognosticky nepříznivých časných stadií HL je doporučena terapie 2 cykly BEACOPP eskalovaný + 2 cykly ABVD + 30 Gy IF-RT. U pokročilých stadií HL se vedle standardního postupu 8 cyklů chemoterapie ABVD stále více prosazuje intenzifikovaný režim eskalovaný BEACOPP. U relapsů nebo chemorezistentního HL na úvodní terapii je doporučena vysokodávkovaná chemoterapie s následnou autologní transplantací krvetvorných buněk.

Lenka Šmardová, Martin Huser, Zdeněk Král, Igor Crha

Ochrana reprodukce u nemocných s Hodgkinovým lymfomem

Fertility preservation strategies in Hodgkin´s lymphoma patients

Protinádorová léčba zanechává často trvalé následky, mezi nejčastější patří právě neplodnost na základě ireverzibilního poškození gonád. V přehledovém článku jsou shrnuty současné možnosti ochrany reprodukce u mužů i žen s Hodgkinovým lymfomem podstupujících onkologickou léčbu.

Lenka Šmardová, Martin Huser, Zdeněk Král, Igor Crha

Léčba Hodgkinova lymfomu v těhotenství

The treatment of Hodgkin’s lymphoma in pregnancy

Lymfomy jsou čtvrtým nejčastějším nádorovým onemocněním diagnostikovaným během těhotenství s incidencí 1:6 000 těhotenství. Počet případů přibývá s pokračujícím trendem plánování rodičovství v pozdějším věku matky. Chemoterapie a radioterapie podávaná během prvního trimestru těhotenství je spojena s vyšším rizikem vzniku kongenitálních malformací. Ve většině případů je proto doporučováno umělé přerušení těhotenství a léčbu zahájit podle standardních protokolů. U nízce rizikových pacientek je možné s léčbou vyčkat až do ukončení embryogeneze v prvním trimestru a pacientky po tuto dobu pouze observovat. Ve druhém a třetím trimestru je možné léčit pacientky s lymfomem kombinovanou chemoterapií bez zvýšeného rizika pro plod.

Ľubica Žikavská, Jana Marková

Pozdní následky léčby Hodgkinova lymfomu

Late effects of treatment Hodgkin’s Lymphoma

Pokroky v léčbě Hodgkinova lymfomu (HL) patří k největším úspěchům moderní onkologie. V současné době dosahuje dlouhodobé remise (podle stadia a přítomnosti rizikových faktorů) 85–95 % pacientů, jejich životní naděje je nyní 40 let. Do popředí však začaly vystupovat pozdní následky léčby HL: kardiotoxicita, sekundární neoplazie, plicní toxicita, poruchy fertility (azoospermie, amenorea), poruchy funkce štítné žlázy, imunosuprese s infekčními komplikacemi, psychosociální problémy. Mezi další komplikace patří poškození měkkých tkání (svalů, orgánů gastrointestinálního traktu), kostí a neurologické komplikace. Současné znalosti o pozdní toxicitě léčby HL se zakládají na sledování pacientů, kteří byli léčeni terapeutickými modalitami, které se již delší dobu nepoužívají.

Petra Tesařová

Současný pohled na adjuvantní hormonální léčbu premenopauzálních pacientek s karcinomem prsu

The current view of adjuvant hormonal treatment of premenopausal patients with breast cancer

Pro mladé pacientky s hormonálně dependentním karcinomem prsu je adjuvantní hormonální léčba klíčovou léčebnou komponentou, která zajistí nemocné významné zlepšení šance na úplnou úzdravu. Její správné složení i sekvence k ostatním léčebným modalitám (chemoterapie, radioterapie, biologická léčba) zajistí její maximální účinnost.

Jiří Doležal, Milan Vošmik, Jiří Petera, Jaroslav Vižďa

Léčba bolesti ionizujícím zářením u pacientů s karcinomem prsu a kostními metastázami

The bone pain palliation irradiation in patients with disseminated breast cancer

Článek seznamuje se současnými postupy pro ovlivnění bolestivých kostních metastáz u karcinomu prsu. Autoři se v rámci této problematiky zaměřují především na léčebné využití ionizujícího záření. To je aplikováno většinou technikou zevní radioterapie nebo systémovou intravenózní aplikací osteotropních terapeutických radiofarmak, která se váží do lemu zvýšené osteoblastické aktivity okolo metastáz. Cílem těchto postupů je redukce bolesti, snížení potřeby analgetické medikace a zlepšení kvality života.

Josef Chovanec, Zuzana Dostálová, Petr Novák, Helena Kolářová

Léčba recidiv karcinomu děložního hrdla

The treatment of recurrent cervical cancer

U stadia IB–IIA dochází k recidivě cervikálního karcinomu v 10 až 20 %, u stadia IIB–IVA již v 50 až 70 %. Po vyčerpání možností kurativní léčby chirurgické nebo radiační je prognóza špatná. Pouze 15 až 20 % pacientek s recidivou nemoci dosahuje přežití v délce jednoho roku. Hlavním cílem léčby je paliace. Recidivy nemoci, které nejsou vhodné k lokálnímu chirurgickému výkonu nebo ozáření, je možné léčit paliativní chemoterapií. Nízká léčebná odpověď a krátké celkové přežití pacientek jsou zklamáním. Stále zůstává potřeba nových léků a dalšího výzkumu zaměřeného na terapii cervikálního karcinomu. Do budoucích studií je nezbytné zapracovat biologickou léčbu v kombinaci s chemoterapii.

Jiří Tomášek, Štěpán Tuček

Bevacizumab: současné postavení v léčbě solidních nádorů

Bevacizumab: current status of malignant tumors treatment

Proces angiogeneze je zásadní v růstu a metastazování maligních nádorů a možnosti jeho ovlivnění jsou již několik let v popředí zájmu v onkologii. V současnosti jsou již v klinické praxi dostupná léčiva cílená na proces angiogeneze, která prokázala svůj přínos v řadě klinických studií, i když výzkum přináší stále nové detailní poznatky. Humanizovaná monoklonální protilátka proti VEGF bevacizumab je v léčbě solidních nádorů z těchto léků zatím nejúspěšnější a již patří do standardní léčby metastatického karcinomu kolorekta a nachází uplatnění v léčbě karcinomu prsu, ledvin a plic. Probíhají četné studie zkoumající uplatnění bevacizumabu u jiných solidních malignit. Nežádoucí účinky jsou dobře známy a jejich profil je poměrně příznivý. Článek přináší základní přehled o postavení bevacizumabu v léčbě zmíněných malignit a výsledků klinických studií.

Hana Študentová, Bohuslav Melichar

Nový mechanizmus v léčbě karcinomu ledviny: m-TOR – nová cílová struktura

New mechanism of action in the treatment of renal cell carcinoma: m-TOR – a novel target

Signální kaskáda PI3K/Akt/mTOR je jednou z hlavních drah podílejících se na procesu kancerogeneze a tedy i důležitým cílem onkologické léčby. Inhibice této dráhy se stala slibným cílem výzkumu, jelikož aberace v jednotlivých složkách této signální dráhy se vyskytují u širokého spektra nádorových onemocnění. Pro světlobuněčný karcinom ledviny je typická nadměrná exprese HIF-alfa, vedoucí především k akumulaci proangiogenních faktorů a následně k indukci angiogeneze. Této skutečnosti využívají v současné době 2 dostupné skupiny léků s odlišným mechanizmem účinku. Jedná se o terapii proti VEGF (R), která především negativně ovlivňuje nádorovou angiogenezi a inhibitory dráhy mTOR, které mají přímý antitumorózní efekt včetně schopnosti navození zástavy buněčného cyklu v G1 fázi a indukci apoptózy.

Jaroslava Voglová

Léčba chronické myeloidní leukemie u dospělých v roce 2010

Treatment of chronic myeloid leukemia in adults in 2010

Léčba chronické myeloidní leukemie (CML) se během posledního desetiletí zásadně změnila. Imatinib se stal standardním lékem první volby pro nemocné v chronické fázi CML. Dříve preferovaná alogenní transplantace krvetvorných buněk se odkládá do dalších linií léčby, přestože je to zatím jediná potenciálně kurativní metoda pro CML. Inhibitory tyrozinkináz 2. generace dasatinib a nilotinib, rozvoj molekulárního monitorování reziduální leukemie a identifikace řady mutací BCR-ABLl s různou senzitivitou k inhibitorům tyrozinkináz umožňují léčbu „šít na míru“. V článku je uveden přehled současných doporučení pro léčbu CML.

David Belada

Udržovací léčba rituximabem u ne-Hodgkinových lymfomů – možnosti v roce 2010

Maintenance therapy with rituximab for non-Hodgkin’s lymphoma – opportunities in 2010

Kombinace chemoterapie a rituximabu je v současné době standardní léčbou 1. linie většiny B-ne-Hodgkinových lymfomů. Přestože je u většiny pacientů touto léčbou dosaženo kompletní nebo parciální remise, u cca 30 % pacientů s agresivními lymfomy a u většiny nemocných s pokročilými stadii indolentních lymfomů onemocnění následně relabuje. Jednou z možností, jak zajistit prodloužení bezpříznakového období u pacientů s lymfomy, je podávání udržovací terapie monoklonální protilátkou anti-CD20 – rituximabem. Cílem publikace je shrnout poznatky a možnosti udržovací terapie lymfomů rituximabem v roce 2010 u jednotlivých histologických typů lymfomů, a to jak z hlediska v současné době již klinicky ověřených indikací, tak i výhledů do budoucna, včetně možných rizik této léčby.

Radka Obermannová, Tomáš Büchler, Michal Štícha, Jiří Navrátil, Lenka Slamová, Jana Kaňáková, Jitka Abrahámová, Rostislav Vyzula

Antiangiogenní léčba metastatického kolorektálního karcinomu – analýza dat z dvou center

Anti-angiogenic therapy for metastatic colorectal cancer – analysis of date from two centers

Východisko: Cílem retrospektivní studie bylo zhodnocení přežití bez progrese onemocnění (PFS), dále celkového přežití (OS) a odpovědi (RR) v souboru pacientů s metastatickým kolorektálním karcinomem (mCRC) léčených první linií paliativní chemoterapie v kombinaci s bevacizumabem. Sekundárním cílem byla analýza toxicity terapie a vyhodnocení vybraných prognostických a prediktivních faktorů. Pacienti a metody: V analýze byly využity některé údaje z registru AVASTIN doplněné o další klinické a laboratorní parametry. Ve vztahu k výsledku terapie jsme analyzovali i následující proměnné: věk, počet metastatických lokalizací, přítomnost mutace KRAS, přítomnost hypertenze jako komorbidity při zahájení léčby a hypertenzní reakci na léčbu bevacizumabem. Výsledky: 202 pacientů s mediánem sledování 9,7M bylo léčeno bevacizumabem (152 pacientů MOÚ a 50 pacientů FTN). Medián přežití bez známek progrese (PFS) byl 11,3 měsíců, medián celkového přežití (OS) 30,6 měsíců. Hypertenze nebyla shledána klinickým prediktivním faktorem účinku bevacizumabu. Negativní dopad na celkové přežití měla přítomnost mutace onkogenu KRAS, která neumožňuje sekvenční terapii cetuximabem. Hlavními nežádoucími účinky byly hypertenze a tromboembolické příhody. Závěr: V současnosti je terapie bevacizumabem teoreticky indikovaná téměř u všech pacientů s kolorektálním karcinomem léčených v první linii. I když jednoznačné prediktivní faktory pro odpověď na léčbu bevacizumabem dosud nebyly nalezeny, jejich hledání je výzkumnou prioritou vzhledem k vysoké finanční náročnosti antiangiogenní terapie.

Eva Tóthová, Tetyana Kulinich, Zuzana Horáková, Hana Binková

Histiocytóza z Langerhansových buněk v ORL oblasti

Langerhans´cells histiocytosis in head and neck, a case report

Histiocytóza z Langerhansových buněk je vzácné onemocnění, vznikající proliferací Langerhansových dendritických buněk, jehož etiologie je nejasná. Vyskytuje se převážně v dětském věku. Vysoké procento pacientů má projevy nemoci v oblasti hlavy a krku. Nejčastěji postiženým orgánem je lebka, zejména temporální kost. V organizmu se může nacházet jedno nebo více oseálních i extraoseálních ložisek, nebo je postižen jeden nebo více orgánů. Klinické projevy imitují řadu jiných chorob, proto je diagnostika často obtížná a protrahovaná (1). Otorinolaryngolog se nejčastěji setkává se symptomy podobnými chronické externí otitidě, akutní mediotitidě, mastoiditidě, dermatitidě nebo onemocnění probíhá pod obrazem nádoru. V této práci přinášíme kazuistiku dospělého pacienta, který vyhledal ošetření pro otoreu nereagující na standardní léčbu.

Zdeněk Mechl, Zuzana Lovasová

EHNS – European Conference on Head and Neck Oncology Atény 3.–6. března 2010

-

-

Autodidaktický test 3/2010

-