Nové možnosti nákladné pneumoonkologické léčby pokročilého nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) v první linii dle morfologické a molekulárně genetické diagnostiky v České republice

Jana Skřičková

Současná diagnostika nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC) se nemůže opírat pouze o určení, že se jedná o NSCLC bez bližší specifikace. Nutná je přesná morfologická klasifikace NSCLC a zařazení do jednotlivých podtypů (adenokarcinom, velkobuněčný karcinom, spinocelulární karcinom...) a nutné je i genetické testování. V případě přesného stanovení morfologické a molekulárně genetické diagnózy je možno podat nemocným s NSCLC ihned po stanovení diagnózy preparáty, jejichž účinnost při splnění určitých kritérií dává předpoklad delšího přežití. Jedná se o léky ze skupiny cytostatik i o léky biologicky cílené léčby. V našem sdělení se věnujeme preparátům, které mají v České republice stanovenou úhradu pro léčbu v první linii NSCLC. Jsou to bevacizumab, pemetrexed a gefitinib.

Kazuistika nemocné s bronchogenním neuroendokrinním nádorem

Hana Honová

V kazuistice popisujeme průběh onemocnění 25leté nemocné s bronchogenním neuroendokrinním nádorem, který se klinicky projevoval Cushingovým syndromem. Léčba spočívala v chirurgickém odstranění nádoru a podávání analog somatostatinu, která byla indikována pro přetrvávající projevy endokrinní nadprodukce při prokázaném reziduu onemocnění. Příznaky byly přibližně 3 roky kontrolovány systémovou léčbou. Po této době se onemocnění stalo rezistentním a bylo nutné indikovat bilaterální adrenalektomii. Nemocná je sice bez známek onemocnění, otázkou zůstává, jak dále léčit primární nádor.

Vybrané akutní stavy u nemocných zařazených do programu paliativní onkologické péče

Ladislav Slováček, Stanislav Filip, Birgita Slováčková, Iva Slánská, Peter Priester

Léčebně neovlivnitelná progrese onkologického onemocnění a předchozí protinádorová terapie, kterou pacient absolvoval, jsou častou příčinou náhlého zhoršení celkového stavu pacienta. Hovoříme o akutních stavech, které pacientovi zhoršují jeho celkovou kvalitu života včetně jeho ohrožení na životě. Autoři se ve svém sdělení zabývají problematikou vybraných akutních stavů u nemocných s ukončenou onkologickou léčbou a zařazených do programu paliativní onkologické péče.

Primární chirurgická léčba karcinomu ovaria

Jaroslav Klát

Primární chirurgická léčba ovariálního karcinomu má zásadní význam jak stagingový, tak léčebný, umožňující u časných stadií rozlišit pacientky s velmi nízkým rizikem recidivy onemocnění, u kterých může být upuštěno od adjuvantní chemoterapie. V případě vyšších stadií je standardní léčebnou modalitou kombinace radikální operační léčby s adjuvantní chemoterapií. Zásadní vliv na celkové přežití u operovaných pacientek má velikost ponechaného nádorového rezidua. Cílem operační léčby by tak mělo být nulové (mikroskopické) reziduum. Extendované chirurgické výkony (resekční operace na kličkách střevních, splenektomie, resekce jater, odstranění peritonea bránice atd.) u pokročilých stadií onemocnění vyžadují multioborovou spolupráci. Z dostupných dat jasně vyplývá, že nejlepší výsledky operační léčby jsou u pacientek operovaných v onkogynekologických centrech.

Autodidaktický test 4/2011

Ochrana reprodukce u nemocných s Hodgkinovým lymfomem

Lenka Šmardová, Martin Huser, Zdeněk Král, Igor Crha

Protinádorová léčba zanechává často trvalé následky, mezi nejčastější patří právě neplodnost na základě ireverzibilního poškození gonád. V přehledovém článku jsou shrnuty současné možnosti ochrany reprodukce u mužů i žen s Hodgkinovým lymfomem podstupujících onkologickou léčbu.